Okýnko na věčnost - Miroslava Špotová

Dvě povídky pokoušející se vystihnout vztah mladého člověka k životu a jeho smyslu.
V povídce "Všechno má svůj smysl" se mladík, zotavující se ze sebevražedného úrazu setkává s podivuhodným malým chlapcem. Ten mu pomáhá vymanit se z nevyhovujících vztahů s matkou i s dívkou, nacházet sebe sama a stává se jeho "andělem". Ve druhé povídce "Okýnko na věčnost" se ztracená dívka stává studentovi bolestnou vidinou, od níž se dlouze snaží osvobotit. Bohužel marně. Stává se tak jeho "ďáblem". Autorčina snaha pracovat s možností "nadreálna" v našich životech poněkud znesnadňuje pochopení všech souvislostí. vavrovak Text zejména první povídky je zahlcen nepravděpodobnými dialogy plnými mouder o životě, (zvláště ta, která pronáší malý chlapeček - a to i tehdy, akceptujeme-li, že je to možná anděl). Ve druhé povídce jsem vůbec nepochopila, zda ztracená dívka se s hochem jen rozešla, nebo umřela...