Můžeme se ještě změnit? - Aleš Opatrný

Je vám třicet, čtyřicet nebo padesát let, v životě už dávno nejste začátečníky, dá se říci, že jste v životě přece jen něco dokázali, i když to třeba není tak velké, jak jste čekali - ale také jste utržili nějaké to zklamání - jak od sebe samých, tak od druhých. Iluze o mnohém a o mnohých, třeba i o vás samotných jsou z velké části pryč a je možné, že vaše dospívající děti vám nastavují nemilosrdné zrcadlo. Nebo děti nemáte a to zrcadlo si nastavujete sami. A potom také znáte ještě jedno zrcadlo - to zpovědní. Ať už ho čas od času objevujete nebo si ho pamatujete až moc dobře, konstatujete, že je to všechno čím dál tím stejnější. Stejné chyby, stejná nemohoucnost vůči nim, může se ještě něco změnit? Snad jen na Nový rok, případně na začátku adventu či postu, nebo o narozeninách si říkáte, že teď se do toho dáte a přece něco podstatného změníte. Jenže - víte, jak to většinou dopadá - zítra a pozítří přijde zas tolik starostí...